Když se řekne stáž v restauraci, tak někteří nevědí, co přesně si představit. A jak na to. Tady je pár informací, které Vám třeba pomohou si zařídit stáž. Nekoukejte na věk. Mě je zrovna dneska 43 a jakmile to jde, tak rád vyrazím na stáž.

NAPLÁNOVÁNÍ TERMÍNU
Vše začíná naplánováním termínu. A zároveň je potřeba vybrat restaurace, v nichž by se člověk chtěl něco přiučit. Následuje psaní e-mailů do všech vytipovaných restaurací s vysvětlením, proč bych se chtěl něco přiučit právě u nich. Pak přichází období čekání na odpovědi. Z 20 e-mailů se vrátí třeba jen 7 odpovědí. A v těch 7 e-mailech bývá i odpověď, že nepřijímají, nebo ať zašlu CV, že se ozvou. Často také chtějí minimální dobu 1 až 3 měsíce. Chtějí, aby se člověk něco přiučil a pak tam pracoval jako levná pracovní síla. Pak následuje druhé kolo, zkusit napsat těm kterým jste nenapsali v prvním kole. Zase posílání e-mailů, čekání, a když přijde kladná odpověď, tak už jen domluvit podmínky, upřesnit termín a finanční požadavky za stáž. Je běžné, že cena krátké stáže v michelinské restauraci se může pohybovat od zdarma přes 100 až 500 euro. Vše záleží na domluvě. Docela se mi osvědčilo, tam, kam jsem moc chtěl jít na stáž, se jít nejprve najíst a u dezertu projevit zájem o stáž.

PŘIŠLA KLADNÁ ODPOVĚĎ. CO POTOM?
Jakmile je domluven termín, je potřeba domluvit všechny podrobnosti. Z některých restaurací chodí požadavky, ale i třeba seznamy v čem máte přijít oblečený, jak máte být upraven, oholen, jaké máte mít nože, nebo že musíte nechat mobil a foťák v šatně ve skříňce.
Pak zbývá objednat letenku, ubytování, pojistit se a zabalit dobrou náladu.
Někteří se snaží snížit náklady na stáž, tak že jezdí v létě a bydlí v kempech nebo hostelech. Záleží na Vás a vašem rozpočtu. Ubytování není nijak levná záležitost.

JSEM PŘED RESTAURACÍ
Pokaždé, když jdu do restaurace jako stážista, tak je to velmi zvláštní pocit. Přestože jídelní lístek znáte nazpaměť a máte prostudované všechny možné recenze oné restaurace, je to pocit, jako když jdete do nové práce. Nevíte, co vás tam čeká, jak vás přijmou a k čemu vás pustí. Mám kamaráda, který byl 14 dní jen v místnosti, kde dělali přípravu pro servis a do restaurace se dostal na 2 hodiny. Mnoho šéfkuchařů, kteří byli uznáváni ve své domovině tam přebíralo bylinky, dělali podřadné práce. Holt je to úděl. Rozhodně nečekejte, že Vás hned pustí večer na servis. Budete rádi, když budete na pozdravech od šéfa nebo připravovat pečivo. Nečekejte, na to jak rychle zapadnete.

Někde je to rychlejší, ale říkal mi kamarád, co dělal v tříhvězdě u Gordona Ramsay, že až po třech měsících tam za ním přišli ze servisu a něco ve stylu, „Hele ty už jsi tady nějak dlouho, jak se vlastně jmenuješ?“ Zrovna u něj byla malá přípravna, kde střední a velký lidi museli být shrbený, jelikož tam byl nízký strop. Dokonce tam byl šuplík s erárními noži. A byli to prý velice kvalitní nože. Jak říkal. Stačilo, aby přišel Gordon do práce, někoho tam vyřval a kuchaři řekli, že jdou na záchod a nechali tam nože. Nemusíte se bát. Může Vás to potkat, ale máte jakoby výhodu, že si můžete říct: „Tohle mi za to opravdu nestojí.“ Většina toho řevu je na stálé kuchaře a někdy je to velice drsné.
Důležité je se vždy dobře zeptat a klidně si práci nechat ukázat.

OBĚD A VEČEŘE
Než půjdete do práce, tak se nasnídejte nebo si kupte cestou sendvič. Připravte se na to, že někde se pracuje 9 hodin a teprve pak je nějaké personální jídlo.

Zažil jsem to v restauraci STORY v Londýně /ne Petřín prosím/. Tam dokonce kdo si nenadal včas, tak měl smůlu. To samé s pitím. Někde je personální voda, někde si jí musíte donést. Dokonce jsem zažil, že jsem se musel vždy jít napít do šatny, jelikož na kuchyni šéf nechtěl kupované lahve s vodou a všichni měli takové ty plnitelné lahve. To platí i pro kávu. Někde ji prostě nedostanete.

OBLEČENÍ
Všude většinou chtějí obyčejný dvouřadý bílý rondon. Moc si nepotrpí, když tam označeno kde děláte a jakou máte pozici. Kalhoty většinou černé, černé boty a pracovní čepice. Všichni kuchaři mají svoje pracovní oblečení. Nic od zaměstnavatele. Dostanete pouze pracovní zástěry a utěrky. Pokud Vás pustí do otevřené kuchyně / kuchyně součást restaurace/ tak Vám půjčí stážistické rondony, pokud mají speciální barvu, střih, materiál.

BREAK
Některé restaurace mají tzv. break neboli krátkou pauzu na dvě hodiny. Je to tak odběhnout na cigaretu, nadechnutí čerstvého vzduchu nebo si jen sednout na chvilku do parku na lavičku. V Londýně kuchaři nepracují klasický český ,, krátký-dlouhý týden“ ale 5 nebo 5 a půl dne v týdnu. Na každém kuchaři je vidět nasazení a tempo. Kuchaři mají pořád práci, nezneužívají stážisty tak že by si šli sednout nebo zakouřit a my za ně pracovali. Stážista je součástí týmu, snaží se pomoci jeden druhému – cukrář klidně pomáhá krájet úhledně zeleninu na pravidelné kostičky.

SHRNUTÍ:
Stáže jsou velice dobrá zkušenost, která Vás dokáže posunout dál. Naučíte se nové věci, nové postupy, poznáte nové lidi, novou kulturu a zlepšíte si jazykové znalosti. Pracovní stáž v zahraničí bych přál zažít všem kuchařům a především těm, kteří začínají. Ať už jedete kamkoliv, věřte mi, vlije vám to novou krev do žil a rozšíří vaše kuchařské obzory.