Asi do věží…

Historie našich dvou česko-slovenských zemí, i zemí okolních, je hrady přímo protkaná. Tuhle kázal mistr Jan, támhle přišel o oko jiný Honza, máme zříceninu na každém významnějším kopci a na Křivoklát a Karlštejn jezdí autobusy turistů z celého světa, především tedy z Prahy. Podobně je na tom Slovensko se Spišským hradem, Maďarsko s Egerem, Polsko s Malborkem, hrady a jejich zříceniny jsou rozesety ve větší či menší míře i jinde po Evropě.

Hrady ve Walesu jsou jiné. „Naše“ hrady obvykle vznikaly postupně, jistě to znáte z povídání průvodců na každém z nich. Centrální část hradu byla postavena mezi roky x a y, následně se započalo se stavbou jižního křídla. Stavba byla zastavena kvůli válce takové a makové a hrad následně přešel pod správu kohosi jiného. Ten tam však nebydlel a hrad pustnul až do století náctého, kdy jej kupuje Vilemín ze Lhoty, nechává jej přestavět ve slohu -ickém nebo -čním, boří centrální věž a staví druhé nádvoří. Původní konírny přesouvá… Hrady jsou prostě obvykle slepencem slohů, vlivů různých majitelů, válek, módních trendů a podobně.

To u hradů ve Walesu neuvidíte. Byly stavěny Angličany při dobývání Walesu, většinou jako vojenské pevnosti, a pevnost je to správné slovo, které je vystihuje i dnes. Promyšlený plán a architektura hrála velkou roli – hrady byly postaveny najednou, obvykle k nim bylo ještě hradbou přilepeno podhradí – městečka se však do dnešní doby rozrostla a hradby byly zbořeny. Oproti našim hradům jsou výrazně masivnější, a jen zřídka jsou na kopci, často jsou u moře nebo jezera, obklopuje nebo obklopoval je vodní příkop, a byly v podstatě nedobytné, resp. jsou nedobyté tradičními prostředky. Jejich společným úkolem v době vzniku bylo zajišťovat bezpečnost anglickým kupcům a osadníkům.

Samozřejmě, zahlodal na nich zub času, takjako v Anglii místní rozebírali, co se dalo, na stavbu domů, podobnému procesu neušly ani velšské hrady – navíc, pokud hrad přestal plnit svou funkci, byl často rozebrán a pobořen zcela záměrně, aby nemohl být zabrán nějakým tím lapkou a vzbouřencem (dnešním jazykem bychom řekli teroristou), který by kladl anglické garnituře odpor. V devatenáctém a dvacátém století byly ale opraveny, a stala se z nich vyhledávaná kulisa malířů a dobrodruhů, následně turistů.

Velšané však své hrady neberou jako symbol anglického dobývání a útlaku, se svým svazkem s Anglií jsou smíření rozhodně více než Skotové nebo Severní Irové. Berou hrady jako součást svého historického dědictví, starají se o ně, a rozhodně je o co. Obdobně jako v Anglii „English Heritage“ zde existuje organizace Cadw (čti kadu) – píši malými písmeny, protože to není zkratka, jak jsem si původně myslel, nýbrž velšské slovo znamenají asi tolik co „chránit“ – která se o památky stará, a vydává vlastní pasy, které v rámci libovolných tří dní v týdnu umožňují navštívit památek, kolik jen za den stihnete. Rozhodně dobrá volba.

Nejnavštěvovanější hrady pod správou Cadw jsme navštívili a stálo to rozhodně za to:

CAERPHILLY

Jeden z vodních hradů, jehož příkop se dodnes zachoval, leží na rozdíl od ostatních v jižním Walesu. Je to druhý největší hrad v Británii, a je skutečně zajímavý. Stejně jako v ostatních případech se jedná v podstatě o zříceninu – dřevěné části – schodiště, střechy nevydržely, ale několik místností je zrekonstruováno. Hrad je, na rozdíl od níže popsaných, nedaleko hlavního města Cardiffu a tak se sem není problém dostat.

CONWY

Conwy se pro nás stalo srdcovou záležitostí. Byl to první ze čtveřice hradů (další níže), tvořících systém opevnění severního Walesu, společně zapsaných na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, který jsme navštívili. Hrad je opravdu impozantní. Je to příklad hradu, který se nedobývá. Obléhá se tak dlouho, dokud posádka nevyhladoví. Hrad je položen nad ústím řeky do zátoky, v době naší návštěvy byl ale odliv, takže to spíš vypadalo, že hrad ční nad blátivou bažinou.

BEAUMARIS

Hrad je zajímavý svou polohou u moře na ostrově Anglesey, stejně jako ostatní byl postaven ve čtrnáctém století na ochranu přilehlého města. Nás po návštěvě pompézního Conwy trochu zklamal, kdybych měl z uvedených pěti hradů jeden vynechat, byl by to právě Beaumaris.

CAERNARFON

Caernarfon byl od začátku koncipován jako hlavní ze všech okolních hradů. Byl stavěn z kvalitnějšího světlého kamene, je rozsáhlejší, měl – bohužel nedochované – reprezentační prostory a sloužil jako sídlo krále, velšského knížete, případně (papírově) i jako sídlo Prince z Walesu (dnes Princ Charles), který je tam korunován. Kdybyste se měli rozhodovat pro jeden hrad, který navštívit, asi by to měl být právě Caernarfon, ikdyž Conwy mu zdatně šlape na paty.

HARLECH

Harlech je trochu mimo dění, jezdí sem i méně turistů. Hrad je menší, je ze všech nejvíc na kopci, resp. je spíš „v kopci“ – jdete sem z parkoviště v podstatě po rovině, ale z hradu samotného shlížíte na západní pobřeží Walesu. Hrad se stále opravuje a ještě asi i nějaký pátek bude.

Wales ale nejsou jen hrady…

Pokud se do Walesu vydáte a máte zakoupený Cadw pas, dostanete k němu i mapu všech památek, zdarma přístupných s pasem, nebo i bez něj. Nedaleko hradu Harlech jsme v ní objevili Cymer Abbey, které, pokud máte do oblasti cestu, můžete využít jako krátkou zastávku zcela zdarma.

Pokud máte pas, doporučuji návštěvu ruiny jiného opatství, které je ale více na východ – Valle Crucis. Cisterciácký klášter z roku 1201 chátral od roku 1537, kdy byly kláštery zrušeny, v podstatě až do doby, než ho pod křídla převzala organizace Cadw.

Avšak asi úplně nejzajímavější ruinou opatství v celém Walesu, možná i celé Británii, je Tintern Abbey. Nedaleko Cardiffu, nedaleko Birminghamu, nedaleko Bristolu. Od ostatních výše popsaných památek, s výjimkou hradu Caerphilly, je sice daleko, ale byla by škoda se tady nezastavit.

Pokud Cadw pas nemáte, doporučím k návštěvě dvě zajímavosti. Přehradu Wymwy, místo zdánlivě uprostřed ničeho, které není v podstatě ničím zajímavé, nenajdete ho nejspíš v žádném průvodci a nenarazíte tu na autobusy Japonců. Cesty sem, z oblasti Snowdonia, ovšem vedou krásnou velšskou přírodou. Pokud se ocitnete v blízkosti hradu Beaumaris, resp. míříte na ostrov Anglesey, nemůžete vynechat krátkou zastávku ve vsi Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch, která se pyšní zápisem v Guinessově knize rekordů a titulem nejdelšího jména obce na světě.Znamená asi tolik co „Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia u červené jeskyně“.