Vím to – v Londýně jsem byl tak šest, sedm krát, dva měsíce jsem tam i bydlel, a přesto jsem ho opustil jenom třikrát – na oslavu letního slunovratu na Stonehenge, dávno tomu, v roce 2006, a pak na dva jednodenní výlety k moři, do Brightonu a do Hastingsu. A taky jsem byl na Windsoru, ten je ale z Londýna co by kamenem dohodil. Letos se však zadařilo půjčit si auto a vidět z Anglie (záměrně používám termín Anglie, protože o Walesu chystám další článek, a do Skotska jsme jenom nakoukli) o hodně víc. Letošní návštěva nás v tom jenom utvrdila. Zatímco jinde ve světě (třeba před několika lety v Uzbekistánu) o Čechy v podstatě zakopáváte, „stará, dobrá Anglie“ je spíš než na dovolenou brána jako destinace, kam se jezdí za prací, kde pořád prší, je tam chladno, vlhko, a po loukách pobíhá pes Baskervillský. Nevyvracíme to – psa Baskervillského jsme sice nepotkali, spíš ovce. Zapršelo nám, s jedinou výjimkou, každý den. A Čechy-turisty jsme potkali jenom jednou, na hradě Tintagel. Další už pak jenom v supermarketu ve Worcesteru, a to podle struktury nákupu spíše „místní Čechy“ než turisty.

Když jsme začali dělat seznam památek a zajímavostí, které bychom v Anglii chtěli vidět, narazili jsme na dvě věci. Omezený časový rozpočet v kombinaci s krátkou otevírací dobou památek – prostě to všechno nemáme šanci stihnout. Další poznání bylo poněkud materiálnější – vstupné není úplně nejnižší, až na výjimky se pohybuje od 200 Kč nahoru, takové již dříve zmíněné Stonehenge přijde na pětistovku. Protože náš cíl byl vidět co nejvíc a utratit co nejmíň, měli jsme nejlevnější auto z půjčovny (ano, mohli jsme jezdit stopem), spali v nejlevnějších motelech (ano, mohli spát pod širákem), a stravovali jsme se v supermarketech (ano, mohli jsme… to snad raději nechci domýšlet). Přesto jsme od tvrdého jádra nízkorozpočtových cestovatelů sklidili kritiku, že tohle není nízkorozpočtové cestování. Nám to tak ale vyhovuje – příznivý poměr cena/výkon – ajťák ani rychlocestovatelse ve mně nezapře.

Tedy, hledali jsme, jak na vstupném ušetřit, a našli jsme. V Anglii existuje cosi jako English Heritage Pass, pro Nebrity nazvaný Overseas Visitor Pass, za cenu cca 25 liber, se kterým máte vstupy na vybrané památky po Anglii (pouze Anglii) po deset dní zdarma. K podobným nabídkám jsem skeptický – obvykle podobné pasy zahrnují památky, kam nikdo nechodí, a na místech, která byste vidět chtěli, jej naopak neuznávají. To je případ Londýna – žádná z jeho hlavních atrakcí, řekněme Tower, Tower Bridge, Buckinghamský palác, Windsor a další), pas neuznává.

Ale nezavrhujme ho hned – dáváme vedle sebe seznam ze stránek English Heritage, a náš seznám cílů, a v podstatě se potkáváme. Hrad Kenilworth u Birminghamu, části Hadriánova valu, hrad v Yorku, ruiny klášterů u Shrewsbury na hranici s Walesem… počítáme, a zjišťujeme, že koupí pasu nemůžeme šlápnout vedle. Navíc, máme tipy na další místa, která bychom mohli navštívit. Do plánu tedy již před odjezdem přidáváme Stonehenge, kde jsem z naší skupinky byl zatím jenom já, a zříceniny hradu Tintagel v Cornwallu. Na místě jsme operativně do plánu přidali šlechtické sídlo Audley End House nedaleko letiště Stansted, odkud jsme odlétali zpět do ČR.

Celý náš výlet do detailu popisovat nebudu, načrtnu ve zkratce itinerář a přidám pár fotografií. Kdo by měl zájem o více informací, nabídnu náš deník, napsaný na serveru akcniletenky.com, který obsahuje detaily a další fotky.

1. den– Od letiště ve Stanstedu na sever, prohlídka Cambridge (pršelo, takže jenom rychlá), prohlídka centra Leicesteru (kostel a čerstvé vykopávky v okolí), centrum Coventry (ruiny katedrály vybombardované za 2. světové války). Nikde jsme nic neplatili, vše zdarma. Později odpoledne jsme pak dojeli do Kenilworthu, kde jsme si vyzvedli naše Overseas Visitor Pasy (OVP), předem rezervované a zaplacené na internetu, prohlédli si hrad a jeli se ubytovat do Birminghamu.

2. den– Roadtrip, 800 km za volantem. Na 11 hodin jsme měli rezervaci na Stonehenge, byli jsme tam v 10, a tak jsme ještě stihli nedaleké ruiny hradu na původním druidském návrší Old Sarum, a návštěvu katedrály v nedalekém Salisbury. Po poledni už musíme obracet na západ, do Cornwallu, kde na jednom z nejkrásnějších míst, které jsme v Anglii viděli, na ostrohu přímo nad mořem, zahalené v mlze, spí ruiny hradu Tintagel, bájneho rodiště krále Artuše. Celé by to nebylo tak náročné, nebýt potřeby vrátit se zpět do Birminghamu, což ale usnadňuje na britské poměry nebývale kvalitní dálnice M5.

3. den– do Walesu – viz příští článek

4. den– Na sever, z Birminghamu s krátkou zastávkou u ještě ráno zavřeného hradu u Doncasteru, do Yorku, prohlídka města, a dále na sever, k Hadriánovu valu, zdi, která měla chránit Římskou říši před barbarskými Skoty. Dnes nejenže nekopíruje hranice Anglie a Skotska, ale taky ani není vyšší než metr a velké části se ztrácí úplně – rozebrali je místní na stavbu domů a zídek mezi pastvinami, nebo je prostě zabrala příroda a les. Na několika místech jsou ale zakonzervovány základy původních římských měst, kasáren a i části samotné zdi, které rozhodně stojí za vidění. Večer na skok do Skotska, uctít památku obětí atentátu na letadlo Pan Am v Lockerbie, a zpět do Anglie.

5. den– do Walesu – viz příští článek

6. den– Pontcysyltský akvadukt – kdo jste ještě neviděli jet loď po mostě, tady máte šanci. Dále máme v programu čtveřici římskokatolických klášterů, které byly rozpuštěny po konverzi k anglikánské církvi za Jindřicha VIII. Ve všech platí OVP. Mezitím se ještě stavujeme u nejstaršího železného mostu na světě, který stojí ve vesnici Ironbridge. Anglická variace na slepici a vejce.

7. den– Po krátké procházce po probouzejícím se Stratfordu nad Avonou odjíždíme dřív, než přijedou autobusy turistů z celého světa, na hrad Warwick. Víme, na OVP se sem nedostaneme, ani to nemáme v plánu, fotíme jenom přes plot. Vstupné sem totiž přijde na 25 liber – stejně, na kolik nás přišel OVP, a je to spíš akce pro rodiny s dětmi, na celý den, jsou tady různá vystoupení, dračí sklepení… Nebrat, jede se dál, dnes by měl probíhat na okruhu Silverstone trénink na víkendové závody… čehosi. Nevíme přesně čeho, protože trénink je neveřejný, a ač bychom výjimečně i něco zaplatili, není komu ani kde, sekuriťák nás obrací. Tak na poslední chvíli měníme plán a v knížce, kterou k OVP dostanete, hledáme náhradní variantu, kterou bude Audley End House. Šlechtické sídlo, jak ho znáte z anglických filmů, plot, brána, štěrková cesta ke vchodu, elegantní vybavení. V takových sídlech se shlédla moravská Lednice. Zajímavá tečka – konec, odjezd na letiště.

Rád jezdím do zemí, kam se nejezdí. Nechci Anglii srovnávat s Afghánistánem nebo Irákem, to rozhodně ne. Ale nejezdí se tam nijak masově, v půlce července jsme na zahraniční turisty narazili opravdu jen zřídka. A takové země mám rád. A další z nich, Wales, už si zaslouží vlastní článek.